Zdeněk Sázava byl český teolog, biblista-novozákoník, publicista, překladatel, editor, duchovní Církve československé husitské, emeritní profesor Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze, po roce 1990 Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Středoškolská studia absolvoval na reálném gymnáziu v Brně-Husovicích , v letech 1950–1954 pražskou Husovu československou bohosloveckou fakultu , paralelně studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hebraistiku, aramejštinu a řečtinu. Po vysvěcení na kněze CČS v roce 1954 nastoupil duchovenskou službu v náboženské obci Rychnov nad Kněžnou; v letech 1955–1977 působil v Hradci Králové jako duchovní, farář a předseda okrsku. Na HČBF získal doktorát teologie , v roce 1974 mu byla na základě habilitačního spisu s tématem Lukáš – historik sui generis udělena docentura pro obor novozákonní věda. Řádným profesorem Nového zákona se na Husově československé bohoslovecké fakultě stal v roce 1977, od roku 1984 vedl katedru biblické teologie, v letech 1981–1990 zastával funkci proděkana HČBF. Angažoval se v mezikonfesní novozákonní překladatelské skupině českého ekumenického překladu Bible . V roce 1981 byl přijat za řádného člena světové oborové organizace novozákoníků Studiorum Novi Testamenti Societas. Vedle své rozsáhlé činnosti pedagogické, badatelské, publicistické, editorské a přednáškové domácí i zahraniční , od roku 1984 vedl v ústředí CČSH ekumenicko-zahraniční oddělení. Po inkorporaci HČBF do svazku Univerzity Karlovy v roce 1990 působil na Husitské teologické fakultě UK až do roku 2005 jako vedoucí katedry biblistiky a judaistiky, byl členem Akademického senátu HTF UK , AS UK a zastupoval fakultu v Ústřední radě CČSH . Souběžně pracoval i v teologické komisi Ekumenické rady...